Kdo hledá Charlottu Borgach

Do ospalé vesnice na severu Švédska přejíždí komisařka Svea Deparens, aby vyšetřila zmizení ženy místního sedláka. Její putování po vesnici odkrývá nejenom panoptikální rozměr vesničanů, ale i slabosti samotné komisařky.

Vesnice Borgente je svět sám pro sebe. Starosta tu není volen, ale k vykonání funkce je vesničany pověřen. Důležitější než volby je oslava slunovratu, která trvá i několik týdnů. Přespolním Borgenťané příliš nevěří. V blízkém Jutusu jsou ženy do větru a muži kradou v samoobsluhách, a v nedalekém Trolerbogu zase pijí divnou pálenku, takže jsou všichni na hlavu. To se v Borgente stát nemůže. Tam si kořalku pálí sami.

Přestože je doba internetu a všech možných technologických vymožeností,Borgenťané stále věří na pověry. Například, že když se objeví stopa ve sněhu ze samoty ke křížku, stane se ve vesnici zločin, a když před půlnocí zakokrhá kohout, dojde ve vesnici ke smilstvu.

Borgenťané jsou hodní lidé. Za války schovávali židovskou rodinu a po válce esesáka, protože pomáhat se musí. Všechno podstatné se ve vesnici odehrává v místním konzumu, který slouží rovněž jako nálevna pro opilce Hulcoka, ale je to také obecní úřad, kde úřaduje starosta se svou rodinou.

Jednoho dne se místnímu sedlákovi Borgachovi ztratí žena Charlotta, a protože se objevily stopy ve sněhu, je všechno jasné: Borgach ženu v návalu žárlivosti zabil a zakopal na Hůrce. Viděli ho tam, jak za sebou táhl krumpáč. Marně se brání, že ji nic neudělal, že utekla z domu. Rodinná rada starosty rozhodne, že ji musí Borgach zase vykopat a pohřbít jako slušný člověk s kapelou a s farářem. Jenže dřív než se vypraví na Hůrku, přijede komisařka Svea Deparens a začne zmizení Charlotty vyšetřovat.

Do toho se ještě rozhodne starostova žena Corina, že seznámí opilce Hulcoka s mladou dívkou Kristou z pily, a věci se dávají do pohybu. Komisařka po překotném pátrání po vesnici nenajde ani Borgacha, ani jeho chalupu, natož zmizelou Charlottu. Nakonec se opije, a starosta ji odklidí do komůrky, kam odkládají opilce, aby jim venku neumrzli. Celé pátrání se nakonec ukáže jako liché. Charlotta vůbec nezemřela, pouze odjela trucovat do města, a komisařka se zase potupně vrátí zpátky do Salmi, a bude tam zase rozdávat pokuty za špatné parkování.

Vrátí? A nebo nevrátí?

Borgente není jenom vesnice, je to živočišný kmen se svými pravidly, který když vás jednou vcucne, a už vás nevrátí. 

Malá hospůdka v severním Švédsku. Stolek, pár židlí, kamínka, v rohu lyže a věšák, na kterém visí kožich. Hulcok sedí a pije, je už v podroušeném stavu. Borgach taky pije, je k Hulcokovi otočen zády. Vejde Ragratz, pověsí si dlouhý kabát na věšák, odloží čepici a rukavice, šálu si ponechá, promne si prokřehlé ruce.

Ragratz: Hulcoku, nekouří ti se z komína.

Hulcok: No a co?

Ragratz: Až přijdeš domů, budeš tam mít kosu.

Hulcok: Když jsem tady, nejsem tam? A když tam nejsem, proč by se mi mělo kouřit z komína?

Ragratz: Až tě Göta vyhodí, budeš tam mít jako v márnici. Abys nenatáhl bačkory.

Hulcok: Je hezký, jak se o mě staráš.

Ragratz: Nechci strojit dvojitej funus.

Hulcok: Proč dvojitej?

Ragratz: Na samotě bylo odpoledne mínus dvanáct, takže si umíš představit, kolik bude v noci?

Borgach: Proč couráš po samotě? Někdo tě tam poslal?

Ragratz: Nikdo mě tam neposlal, natolik už mě snad znáš, že bys mohl vědět, že já se nikam posílat nenechám.

Borgach: Řekl jsi dvojitej funus.

Ragratz: Ujelo mi to.

Borgach: Tobě nikdy nic neujede, cos myslel tím dvojitej?

Ragratz: Nevyslýchej mě, prostě jsem to tak nemyslel, ta zima mi sedí až za krkem, to pak říkám blbosti.

Borgach: Jsem rád, žes to nijak nemyslel.

Ragratz: Ale s těma kamnama jsem to tak myslel, Hulcoku, měl bys topit. Dřeva máš dost, jestli jsi chabrus na nohy, dej mi klíče, zajdu ti tam.

Hulcok: To po tobě nemůžu chtít, čepice se ti ještě houpe na věšáku.

Ragratz: Jsem starosta, tak se musím starat. Navíc bych tam nešel já, ale poslal bych tam Erlanda. Dva pohřby tady fakt nechci.

Borgach: Zase jsi řekl dva!

Ragratz: To je tou zimou, do pytle!

Ragratz odejde.

Vejde Erland. Kouká z okna.

Erland: Hulcoku, vyhaslo ti v kamnech.

Hulcok: Tak mi tam skoč a zatop mi, klíč je pod rohožkou.

Erland: Leda naprdět.

Hulcok: Dám ti napít z lahvičky od Schickentanze, minule ti šmakovala.

Erland: Komu by nešmakovala, ale ty už tam nic nemáš.

Hulcok: Snad jsi mi to nevypil?

Vejde Göta.

Göta: Vyžunknul sis to sám na Brecketově veselce, nosil si to tam ve vestě jako malýho klokana. Mladýmu Radmusenovi se to nelíbilo, že mu do lokálu nosíš vlastní pití, tak tě s tím vyhodil a tys to celé dopil.

Hulcok: Celé ne, ještě zbylo.

Göta odejde.

Hulcok: A ta Radmusenova stodola taky není žádný pořádný lokál. Sem bych to nenosil.

Erland: Měl jsi to tady nejmíň dvakrát.

Hulcok: Jenže lahvička od Schickentanze není žádný obyčejný pití, to se nepočítá.

Erland: Každopádně už to nemáš, tak nenabízej.

Erland odejde.

Hulcok na Borgacha: Mladej se rychle rozkoukal, co? Ještě na jaře uctivě zdravil. Ptal se, nepotřebujete něco, pane Hulcoku, nechybí vám něco, pane Hulcoku, a najednou takhle rozumuje. Povídal jsem ti, jak jsem přišel k té lahvičce od Schickentanze?

Borgach: To víš, žes mi to povídal. Divím se, že se o tom neučí ve škole.

Hulcok: Navrhnu to paní učitelové, mohla by mě tam pozvat na diskusi s žáky.

Borgach: Leda by tě představila největšího výpitku v okolí.

Hulcok: Co jsi zapšklej, jen sem strčíš kedlubnu?

Borgach: Nejsem zapšklej, jenom mě téma tvojí butilky nebaví a ještě navíc je ta láhev prázdná, tak nemá smysl se o ní bavit.

Hulcok: Něco v ni zbylo.

Göta dá pivo Borgachovi. Podívá se z okna, pak na Hulcoka.

Göta: Ty sis doma nezatopil?

Hulcok: Všichni o mě máte takovou starost, jako kdybych byl nějakej vzácnej nerost.

Borgach: Ty jsi vzácnej tak akorát, když odtud vypadneš.

Göta: Nech ho. Co jsi tak nabroušenej?

Borgach: Nejsem!

Hulcok: Kdybys nebyl, nevedl bys na starýho kamaráda takový divný řeči.

Göta odejde.

Vrátí se Ragratz.

Ragratz: Borgachu, od samoty ke křížku se táhla stopa. Kde je Charlotta?

Borgach: Co tím chceš říct?

Ragratz: Jenom říkám, že se tam táhla stopa. A ptám se, kde je Charlotta?

Borgach: Jak byla velká?

Ragratz: Charlotta?

Borgach Ta stopa.

Ragratz: Tak akorát.

Borgach: A kam tím míříš?

Ragratz: Jenom se ptám, kde je Charlotta a dodávám, od samoty ke křížku se táhla stopa. Nic víc.

Borgach: Ale to není málo! Tys řekl, táhla se tam stopa, a kde je Charlotta! Řekl jsi to společně, takže to dáváš do jasný spojitosti.

Hulcok: Byla určitě ze samoty?

Ragratz: Jo.

Borgach: A vedla ke křížku?

Ragratz: Vedla.

Hulcok: Nemohl ses přehlédnout?

Ragratz: Koukal jsem na to dobrou půl hodinu, než mě Corina zavolala k večeři, vedla ze samoty ke křížku.

Borgach: Tos nemohl vidět! Byla už tma.

Ragratz: Šel jsem za světla.

Hulcok: A sněžilo?

Ragratz: Lehce poletovalo, ale stopa byla vidět.

Borgach: Byl tam někdo s tebou?

Ragratz: Ne.

Borgach: Tak tomu nikdo neuvěří.

(CELÝ TEXT K DISPOZICI NA VYŽÁDÁNÍ)